Krajiny během lockdownu

 Přátelé, 
teď během karantény, kdy do práce chodím jen 2-3x za týden a to ještě jen na chvíli, diplomku už dávno nepíšu a vůbec nemám žádných větších povinností, nastal perfektní čas pro uměleckou činnost. Opravdu, teď je ideální a plodná doba, jakou dlouho nepamatuju. Doufám, že i vám ostatním se daří za lockdownu  nacházet aspoň nějaká pozitiva. 
Co se týče malování, mám teď takové krajinkové období. Každá ze čtyř krajinek je stylově dost jiná, každou jsem si velmi užila a v každé jsem se pokusila zachytit zcela jiný dojem, o který mi jde vždycky především. Jen si říkám, že už bych si po těch letech mohla vytvořit opravdu nějaký styl a v něm zůstat :) Ale až příliš mě baví experimentovat s texturami a postupy...Dokonce i s akrylem, poprvé po asi šesti letech



"Sen o hledání hub", akvarel, B5

Sen, který inspiroval tento obrázek, se mi zdál už před dlouhými lety, kdy mi mohlo být třeba 10. Od té doby jsem se už 4x pokusila přenést dojem ze snu na papír, a až tento pokus je jakž takž úspěšný. Je to jeden z mých dříve poměrně častých typů "snů zemědělské krajiny", které bývají prostoupeny melancholickým pocitem, a spojuje je přítomnost velkých lánů a polí (povědomě také jakási environmentální tíseň). Obsahem tohoto snu byla výprava na houby, snad v doprovodu prarodičů, kamsi za mou rodnou ves. Tam jsem už sama pak vešla do lesa a jak jsem se dostávala na jeho okraj, tvořil les jakýsi poloostrůvek zasahující do pole. V poloostrůvku se zaskvěly tyrkysové stojaté vody jezírek a bažin a přímo z těch bažin rostly krásné křemenáče. Ale i když jsem v onom snu našla tyto úžasné houby, cítila jsem se osamělá (můj snový doprovod se mnou do lesa nevkročil), a trochu sevřená tím lesním poloostrůvkem na kraji nehezkých lánů. Navíc si uvědomuju, že toto snové místo vzniklo spojením tří míst skutečných. Jedno z těchto míst, a zrovinka to nejpodobnější, se nachází přímo v naší vesnici, kde se dole rybník vylévá za silnicí v bažiny a bažiny jsou porostlé neprostupným lesem, než se terén otevře v podmáčená pole. Jako děti jsme se tam báli chodit a nebylo to příjemné místo. Ani letos, když jsem se tam po létech vydala, ta dnes už zazemněná bažina nepůsobí úplně příjemně. Avšak dojem z důležitých snů zůstává i po letech v hlavě člověka a jsem ráda, že se mi konečně povedlo dát obrázku snad tu správnou, trochu tajemnou atmosféru. 



"Řada stromů", akvarel, B5

Tato odlehčená jarní krajinka opět pochází z Podyjí. Osm let jsem pracovala jako sezónní průvodce na hradu Nový Hrádek, na němž lze z vyhlídky spatřit úžasné panorama kaňonu řeky Dyje. Toto je kousíček z onoho panoramatu. Nejde však o kopec a cestu nahoru na něj, jak by se možná mohlo zdát (i když právě ta dvojakost pohledu mě na tomhle obrázku baví). Jde o plochou louku na rakouském břehu Dyje. Když se podíváte na levou hranici louky, spatříte v tmavém fleku nad ní naznačenou bílou čáru jako druhý břeh řeky. A tedy celé pozadí je vlastně český protisvah hraniční Dyje. Miluju pohledy na krajinu z výšky, právě kvůli té netypické perspektivě, kterou člověk získá. Staré listnáče vypadají z vyhlídek úžasně. A tuhle řádku stromů mám moc ráda, leč jsem se pod ní procházela jen jedinkrát. Ono totiž dostat se do Rakouska a projít si tuhle trasu není jen tak - nejbližší most z Čr do Rakouska je asi 8 km. :) 



"Okamžik západu slunce", akvarel, A5

Na jaře, za první karantény, vydala jsem se k rodičům, tedy opět do Podyjí, které inspirovalo všechny dnešní obrázky. Zrovna začínalo jaro a to je moje oblíbená doba, země je čistá a voňavá a "nic se ještě nestihlo pokazit". Ale já mám ráda všechny doby kromě léta :) Nicméně v onom březnu/dubnu jsem se snažila každý den vyrazit zkoumat domovský kraj trochu jiným směrem, abych něco nového objevila, protože Podyjí je neustále plné překvapení. A dařilo se. Většinou jsem chodila ven při západu slunce a byly to krásné, i když teskné večery. Tahle krajinka je malovaná opět podle fotky, několikrát jsem ji v procesu už už zmačkala a hodila do koše. Jistě si totiž všimnete nerovnováhy propracovaného vršku a minimalistického spodku. Chvíli jsem z toho chtěla udělat záměr, chvíli zase ten spodek přeci jen přepracovat, a celou dobu jsem chtěla zrušit ten zelený jehličnan napravo :) Ale nakonec jsem celkem spokojená aspoň s atmosférou. Dnes ani nevím, jestli na jaro vzpomínám ráda nebo nerada. 



"Povědomá krajina", akryl, B4

Nakonec jeden velmi speciální obrázek, mohl by se jmenovat i "podvědomá krajina". Poté, co se mi jeho první verze nepodařila namalovat akvarelem, načrtla jsem tužkou druhou verzi a sáhla po akrylu. Chvíli trvalo se s ním naučit pracovat, ale nakonec se nechal celkem ochočit, přestože občas mám stále tendence používat akryl jako akvarel a naopak :) No a v této podzimní krajince by se také dalo hledat Podyjí, avšak nejde o žádné konkrétní místo. Jen o místo, které má působit povědomě. I moje spolubydlící říkala, že je jí to nějaké povědomé, což považuju za úspěch. V tomto obraze jde veskrze o ten malý, nejvzdálenější kopeček na obzoru. Je to takový námět, taková vize, takový sen nebo vzpomínka, která mě pronásleduje už dlouho. Je bytostně spojený s touhou putovat a objevovat tajemství. Takový průzor, který v krajině hledám, nebo se ho snažím namalovat, aby to v duši vyvolalo ten správný pocit, že na ten obzor musíš jít, protože je tam něco ohromně zajímavého, starého, pověstného, co nikdy nenajdeš. A musíš k tomu urazit dlouhou cestu. Občas vídám podobné obzory, občas se vkrádají do snu. Samozřejmě tento způsob malby neumožňuje úplně detailní vypracování toho obzoru, ale s celkovým dojmem jsem spokojená :) 

To by bylo pro dnešek vše. Jistě to nebude dlouho trvat k dalším obrázkům. Mějte se všichni krásně a buďte zdraví, co to jenom jde!!







 


Komentáře

  1. Jů, nový článek! Obrázky jsou jako vždy krásné. Nejvíc se mi líbí ten poslední, to zlaté listí je úplně dokonalé! Tajemné kopečky na obzoru, které lákají k dobrodružstvím, mám taky moc ráda! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ten předposlední obrázek, s lesem a cestou, mi připomíná cestičky kolem Velké Báby v Brně... na podzim/brzy na jaře to tam taky takhle vypadá... A ten první obrázek mi zase připomíná rybník u rodičů :D Smekám cylindr, na tvoje výtvory se dá koukat pořád a pořád! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Mě poslední obrázek připomíná jedno místo kousek od mého domova v období podzimu. Třetí obrázek mi připomíná silvestrovskou vycházku ze Zbýšova u Brna. Cesta, opadané stromy a zimní slunce.
    Je radost se na Tvé obrázky dívat. Vždy mě potěší.

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherné krajinky. Zaujala mě ta ze snu, trochu hrozivý dojem asi tou soumračnou oblohou. Zavirovaná tíseň mě taky zaujala (v textu to slovo znělo jinak, složitěji). Vždycky se mi tvé obrazy líbily, ale fakt je, že ses o moc moc zlepšila, za tu dobu. Už jsi měla nějakou výstavu? Myslím, oficiální, ve veřejných prostorách. Tohle by si výstavu zasloužilo. I prodejní.

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherné obrazy, navodí atmosféru a pohladí po duši. A povědomá krajina je skutečně povědomá. Je to taková ta univerzální krajina srdce, kterou si člověk vysní a pak ji hledá. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Aspon k něčemu je ten lockdown dobrej. Nadaní talentem tvoří eště víc nádhernostííí :))

    OdpovědětVymazat
  7. Překrásné obrazy. Nejvíc se mi libí ten "Okamžik západu slunce." Vlastně mám ráda, když někdo zobrazí cesty, které vedou do dáli. Já cesty zase fotím.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat